Fotogramy mě k sobě pořád nějak volají a vrací.
Poprvé jsem se s nimi setkala na střední škole jako s jednoduchým cvičením pro pochopení práce světla se světlocitlivým papírem. Dnes jsou pro mě způsobem, jak zpomalit, tvořit rukama a vracet se ke starým fotografickým technikám v současné podobě.
Fotogram vzniká tak, že místo negativu ve zvětšováku pokládám předměty přímo na fotografický papír a osvítím je. Tam, kde předmět světlu zabrání, zůstává plocha světlá. Tam, kam se světlo dostane, vzniká černá nebo šedá stopa.
Na první pohled je to jednoduché. Ve skutečnosti je v tom ale spousta proměnných — čas osvitu, vzdálenost světla, poloha předmětů, vrstvení i drobné nepřesnosti, které nejdou úplně ovládnout.
A právě to mě na fotogramech baví.
Každý výsledný obraz je originál. I když se motiv pokusím zopakovat, nikdy nevznikne úplně stejně. Fotogram je pro mě záznamem procesu, který se odehrál jen jednou.
Fotogramy tvořím, protože potřebuji tvořit rukama. Zpomalit, být v procesu, zkoušet, chybovat a učit se z experimentu. Temná komora je navíc místo, kde se dá snadno propadnout tvoření — je tam tma, vlhko, hučí voda a člověk je chvíli sám se svými myšlenkami, nápady a tím, co se v něm zrovna děje.
Chci přispět tomu, aby to pravé řemeslo a staré fotografické techniky neskončily jen v muzeu. Je to naše dědictví a nechci, aby se v digitálním světě ztratilo.
Chci je používat, rozvíjet a šířit dál.
